Každý praktický člověk, který stojí nohama pevně na zemi, může snadno dojít k závěru, že Mladočov je titěrná nožička, přišitá k velkému chodidlu, které jí již 25 let zapáchá, a že existuje zákon bránící rychlému chirurgickému zákroku.
Na úvod jsme byli svědky něčeho docela hezkého, třebaže mi to připadalo jako malé ochotnické divadlo, které bylo ale docela pěkně nacvičené: každý měl citlivě a kultivovaně rozděleny role, co a jak a kdy řekne. Nechť každý posoudí z videa sám. Neztrácel se dlouho čas. Starostou je tedy pan František Bartoš a místostarostou pan Pavel Boštík, třebaže měl o dost méně “důvěry” voličů než pan Rosypal.
A nyní k mým otázkám. Byly podepsány paní Krejčovou a panem Krejčím (ze zákona tedy 0,5 %, aby se staly body jednání na schůzi Zastupitelstva). Z Mladočova jsem přišla já, paní Krejčová, Luděk Bartoš a Neil. Pan Luděk Bartoš se k celé atmosféře, která na schůzi panovala, vyjádřil možná jasněji než já či paní Krejčová: zasedání, které nikam nevedlo, demonstrativně opustil. Ještě jasněji než Luděk se k tomu vyjádřil zbytek osady Mladočova: nepřišli vůbec. A ti, co tam byli z ostatních osad, byli především příbuzní či blízcí přátelé “elity” vesnice – asi pouze 10 lidí (k hrstce těchto lidí se pan starosta v úvodu schůze obrátil se slovy: “… poděkování patří také vám, voličům” – chyběla ale skoro celá obec. Představuje tato situace skutečně zdravou demokracii, která již nadobro ze sebe setřásla zbytky totality, přestože se formálně pravidly demokracie řídí?
Soudruzi obecně prokázali tendenci, že jim jde lépe vysmívaní se a bagatelizování důležitých dotazů od některých občanů z Mladočova, kteří raději zůstali v anonymitě, aby jim nezabylo špatně z nepříjemné interakce, jakou obvykle mívají s vedením obce…. než jejich věcné projednávání (a to pan starosta v úvodu přísně usadil paní Krejčovou, že příspěvky se mají týkat jenom projednávaných bodů). To se často dostávalo na hony daleko od podstaty otázky, většině otázek vlastně asi ani úplně dobře nerozumněli, nebo chtěli vypadat, že jim nerozumějí a raději je nerozvíjeli. Už způsob, jakým pan starosta otázky četl, byl v některých momentech jemně zaujatý a sám interpretující, “naváděl” tímto občany k vysmívání se či ďábelským úšklebkům (aspoň těch, co to umějí) otázkám -viz video pro ty, kdo se na schůzi vykašlali. (Paní Lucka Lněničková se hlásila ke slovu, ale nakonec to asi vzdala.) Svůj zlehčující postoj k pěti bodům se pokusilo vedení obce ukázat už jen tím, že s nimi nehodlalo ještě 7 dní před schůzí seznámit veřejnost, tedy jednotlivě na programu na nástěnkách vyjmenovat , jak by mělo (5 otázek bylo skryto jen pod jedním bodem, viz emaily se starostou). Je to vše krajně neprofesionální, ale lidé jsou na to asi již zvyklí.
1) Kácení stromů: Pan starosta oznámil, že nebylo z mapky jasné, o jaký pozemek jde, ale že nakonec stejně věděl, o jaký jde. Nemusel otázku takto vůbec komentovat – už proto, že pokud měl totiž pan starosta po obdržení mé žádosti jakékoliv pochybnosti, o jaké číslo pozemku se vlastně jedná, ze zákona má 7 dní na to, aby věci upřesnil a kontaktoval mě. Takto to na mě působí, jako snaha aspoň trošku zkompromitovat i takto jasný dotaz, který přichází ode mně. Pan starosta tak předvedl buď nekompetentnost, nebo chtěl otázku shodit a odvést pozornost od její postaty, čimž hraje silnou politickou hru, místo aby jednal ihned přímo dle faktů.
Je nepochopitelné, že před přepravou palivového dřeva z katastru Mladočov (jak z nějaké kolonie) do katastru Poříčí vedení obce ani omylem nenapadne, aby se aspoň zkusilo zeptat, zda by si nechtěl někdo místní z Mladočova dříví odkoupit, aby nemusel kupovat dřevo z jiných vzdálenějších lokalit a obec to nemusela převážet. (Třeba pana Košnara). Měli bychom tedy z Mladočova jít aspoň na obecní bál – jedině tam se můžeme ohřát dřevem z katastru Mladočov a aspoň něco z něho také mít, ale kdo chce čelit nepřátelskosti a pošklebkům tamějších lidí, jak je patrno z videa?
Odříznutí od školy se společenskými místnostmi se mají obyvatelé Mladočova scházet třeba jako omladina na zastávce autobusu , který tu nejezdí…
2) Žádost o zbudování společenského koutku se setkala také s nepochopením. Nešlo mi ani tak o historii toho jejich v Zrnětíně, jako spíš o inspiraci tím, co mají, co je to stálo na materiálu apod., kde by se to dalo postavit. Nepocítila jsem žádné uznání toho, že se skutečně nemají občané Mladočova se kde scházet, a že to pociťují. Zvláště poté, co vedení obce místní lidi v Mladočově izolovalo od školy (s bazénem), kterou s kapacitou pro 180 dětí pronajalo vedení obce bez diskuse s veřejností z Mladočova na nestandardně dlouhou dobu do roku 2026? soukromému podnikateli, který není místním občanem – obec školu chtěla původně panu Mauerovi údajně prodat, ale paní Krejčová získala dost podpisů od lidí z Mladočova. (viz článek Doplňující sonda do historie školy: http://mladocov.cz/2014/04/09/doplnujici-sonda-do-historie-skoly/) Nemuseli bychom mít přitom tak luxusní koutek, jako mají v Zrnětíně, přesto důstojnější a praktičtější než je silně doporučována autobusová zastávka.
Mimochodem by mě zajímalo, jak “ekonomická” je pro obec, zejména pro lidi z osady Mladočov místní budova bývalé školy. Mladočovákům se díky nájemnému z ní poplatky za popelnice či psy nesníží, přestože školou trpí nejvíc. Obec a osadníci z Mladočova z ní nemají prakticky nic, ani zaplavat si tam nemůžou. Leda křik odrostlejších dětí, občas opilost, jednou dezorientace ( která je dostala až na soukromý pozemek), láhve od vína, tu a tam poškození soukromého vlastnictví a akorát přes 70 autobusů jen za letní sezónu (to nepočítám školní výlety), a to už je docela cítit, nemluvě o tom, že někteří lidé to už berou jako svůj “úděl“, že se v době diskoték (i více za jeden turnus) kvalitně nevyspí a duše nebožtíku na hřbitově nenacházejí pokoje a vznášejí se nad hřbitovem. Nechtěla jsem okamžité řešení a peníze zítra, jako spíš přátelské uznání tohoto nedostatku a zahájení dlouhé diskuse s přesahem do budoucna. Zatím to vypadá tak, že jim budeme muset umožnit monitorování našich aktivit (doufám, že bez “přepadovek” panem Boštíkem) a hlásit je, abychom jim vykázali společenskou aktivitu: sešli jsme se tam a tam a byl tam Pepa a Honza + foto jako důkaz (Honza si přiťukává s Pepou). Neinformovali nás dobrovolně o tom, kdo a kde a kdy se schází v Zrnětíně, kolik byla dotace apod., kolik jejich koutek stál.
3) Zajištění pluhu na odhrnování v zimě: nevidím nic špatného na tom, když jsem ochotna napsat tuto prosbu, jež vzešla od jiných lidí a která vyjadřuje nepochybně oprávněné obavy jiných lidí z nevyhrnuté vozovky. Tito lidé z Mladočova mají na to se ptát vážný důvod, daný minulými zkušenostmi, neptají se jen tak z plezíru, ale vedení obce by stejně nemělo trpělivost čekat na to, až paní Krejčová najde odvahu v takové nepřátelské, netrpělivé, vysměvačné atmosféře se zaujatým a nemístně přísným postojem pana starosty a s nekřesťanskými úšklebky ze strany paní Faltysové, se k tomu vyjádřit. Naše auto občas stojí na krajnici, někdy je to auto Černých, návštěvy Honzy Lenocha a někdy ani nevím, komu patří. Komu se to nelíbí, tomu doporučuju nedělní zdravotní procházku.
4) Moje otázka týkající se kanalizace byla zcela jasná, konkrétní, tzv. vylučovací (odpovídá se na ní ANO/NE). Odpověď na ní mohla zabrat půl minuty a všichni jsme si mohli ušetřit čas. A tak jsme si vyslechli blahosklonné vyznání lásky k obci s kanalizací s “rozumnými” lidmi od některých zastupitelů (Jiří Bartoš), kteří již dávno ztratili s prodejem polností po předcích (na stavební parcely) selského ducha a spolu s ním i zdravý selský. Pan Vostřel nás obšťastnil poznatkem, jaký je to zážitek vidět suché koryto potoka a v něm vypuštěné splašky. Pokud měl problém s konkrétním místem, kde někdo něco vypouštěl do suchého koryta řeky, tak to měl s konkrétním člověkem řešit, obec mu mohla pomoci požádat ministerstvo zemědělství o dotace na čištičku a tak podobně. Pokud ne, selhal jako zastupitel, který to neřešil. Kdo ví, jestli do té říčky splašky nevypouštěl nakonec on sám? S otázkou, jakou jsem položila, jeho slova měla pramálo společného, protože se netýkala toho, zda kanalizace ano, či ne. O kanalizaci se mu to mluví, sám ji nemá a mít nejspíš nebude, ostatně hotovou ji nemají ani v Poříčí! Snad jde o politické rozhodnutí – tlačit to nejdřív do ostatních osad, než to řádně dokončit v Poříčí, kde ale už nyní by měli všechny začít kontrolovat přísněji, když už tam platí kanalizační zákon (po napojení 50 EO).
Různé další komentáře měly s otázkou rozhodně méně společného než dotaz paní Krejčové na z nepochopitelných důvodů vykácenou farní zahradu s první otázkou ohledně vytěženého dřeva z Mladočova, zvláště když úpravu okolí fary a její osvětlení zajišťuje obec. (viz článek o problému se šikanou rodiny Krejčových světlem na farní půdě). Proč však neumlčet tuto dobrou a atmosférou zcela paralyzovanou 70letou ženu, která pravidelně zve na kávu dělníky, co kopají v Mladočově? Pokud by skutečně chtěli zastupitelé osadě Mladočov ekologicky ulevit a něco pro lidi udělat, stačilo by, aby Mladočovem neprojíždělo tam a zpátky v sezóně těch 70 autobusů do školy, případně se postarali o to, aby technické služby nestříkaly po obci chemický herbicid Round Up. Něco si o tomto prostředku přečíst je totiž “skutečný zážitek“. Například zde: http://www.westonaprice.org/health-topics/roundup-the-nontoxic-chemical-that-may-be-destroying-our-health/
V podstatě se k manipulaci s míněním obyvatel ohledně kanalizace usvědčují zastupitelé sami. Stačí si vzpomenout na protiřečící si výroky, které svědčí přinejmenším o tom, že zastupitelé neumějí vydávat ujednocená stanoviska:
Starosta: Kanalizace v Mladočově záleží na lidech.
Místostarosta: Je to dobrá myšlenka…a budeme ji prosazovat.
Starosta: …upřímně řečeno, přál bych si, aby v Mladočově kanalizace být nemusela.
Místostarosta: ..chtěl jsem tam hájit stanovisko obce. (To řekl na obhajobu své “návštěvy” na naši schůzi a svého ostudného chování, přičemž ale obec jsou i lidé z Mladočova, ne vedení obce, které má sloužit občanům)
Pan Ing. arch Radim Bárta o lidech, co si v referendu v jiných obcích odhlasovali, že ji nechtějí…:…tam ať si dělají, co chtějí… jsou to zabedněnci. (já v duchu: “…jako si děláme my zastupitelé…”
Pan Mirek Rejman: …pokud to být nemusí, tak vám říkám, že jsem spokojený s tím tak, jako to je.
Starosta: S Rejmanem jsem mluvil a ten to chce. (kanalizaci)
Místostarosta:…osázet Mladočov novými domky…třeba na poli blízko čp 8. (viz audiozáznam ze schůze 8.10. 2014, cca od 30 ‘)
Já: …nehraje tam roli spíš než ekologický ten rozvojový aspekt? …osázet Mladočov novými domky…
Pan Vojtěch Faltys: …Vy jste zešílela…ty drž hubu!” (na Neila) (Již ztrácí sebekontrolu a tedy kompetenci zvládat svou roli)
Pan Rejman: Pokud by byla ta volba, tak jsem pro stávající stav. (bez splaškové kanalizace)
Starosta: Rejman včera podepsal…
Pan Vojtěch Faltys o mě: …jenom kecáte, …ať přijde Rejman sem!….(jakápak ochota sám si zjistit, kde je pravda, že Dudmanová není lhářka)
Navrhuji nacvičit komediální ochotnické představení o kanalizaci s názvem inspirovaným pořadem Možná přijde i kouzelník. Ten náš by se jmenoval Kanalizace vesnice, aneb možná příjde i Rejman.
Nikdo se z nás nedoví, co jemu či jiným lidem zastupitelé, kteří lidi navštěvují se smlouvami pro podpis tak ochotně sami (i v neděli!) , vlastně říkají. Stačí totiž tomuto zaneprázdněnému člověku říci, že už skoro podepsali ” všichni” (až na pár “křiklounů”) a podepíše také, aby netrhal partu a nějak přežil. Seznam “křiklounů”, “zabedněnců” (to stovkám lidi vzkazuje pan Bárta) a “nepřátelů pokroku, který ale nezastavíš” (takovou rétoriku používali i komunisté) ale zas tak krátký není – pan starosta to možná věděl v tu chvíli lépe než pan Boštík. (Ostatně víme, že pro pana Boštíka je “křiklounem” kdokoliv, kdo je proti němu či jeho plánům, a na jejich množství nehledí – jak se ukázalo po hlasování ve škole, kde nás přepadl.) Podomní prodejci, zástupci dodavatelů elektřiny apod. se chovají možná podobně. Kdyby to chtělo vedení obce udělat transparentně a důvěryhodně, pozvali by si nás na obec k podpisu najednou – zvlášť by jim tam beztak ani stejně nikdo nedošel, protože tak moc nikoho nepřítomnost kanalizace nepálí 🙂 (proto si za nimi dojdou raději ochotně sami).
Silná podobnost s praktikami soudruhů z úřadů v 50. letech – otravovat pracující lidi, kteří mají důležitější věci na práci, než podepisovat smlouvy, je zde nabíledni. Pro mě i další lidi byla tato podobnost čitelná již na první “informační schůzce” (reportáž o ní zde). Všichni už do JZD vstoupili, zbývají už jen 3…všichni podepsali smlouvu ke kanalizaci, jen 3 ne. Silná podobnost s praktikami soudruhů z 50. let je pro člověka, který se nad tím zamýšlí a tuto podobnost vnímá, velmi zneklidňující. Mladočov odolával založení JZD z celého okresu nejdéle (viz video). Zdá se mi, že ta podobnost tam je, a nešťastnou shodou okolností to byl přitom otec pana Pavla Boštíka Jan Boštík, který detailně stalinské praktiky v Mladočově zdokumentoval v díle Kronika kolektivizace. Tento silný a zneklidňující text by mohl být brán buď jako varování před tím, aby se nikdo již nikdy nestal obětí nečestných strategií, nebo jako návod, jak ovlivnit lidi, kteří si plně nezvnitřnili to, co se stalo jejich předkům.
Pokud by kanalizace skutečně záležela podle vedení obce “na lidech”, měli to na nich skutečně nechat. Měli si je pozvat a zeptat se jich, zda si ji přejí či ne, nikoliv se tvářit, že takto “normálně” má vypadat informační schůzka, a poté od nich chtít ihned rychlé “nezávazné” vyjádření. Pokud by to byla opravdová informační schůzka k případnému mnohamilionovému projektu, měli si na ní pozvat skutečně nezávislé informátory: právníky, ekology apod. Kdyby totiž kanalizace v malých osadách byla skutečně ekologická, nepochybně členka strany Zelených paní Eva Kodymová, by nám ji na neveřejné schůzi ve škole nerozmlouvala. Šlo o onu schůzi, kterou jsme organizovali ve škole na jaře a kde nás “přepadl” pan Boštík, aby “obhajoval stanovisko obce”. Ono nějaké “stanovisko obce” vůbec existuje, když přece “záleží na lidech”? Kdo jsou ti lidé?
Pan Ing. Arch. Radim Bárta sugestivně vysvětluje….
Nejvíce se na schůzi “rozjel” zcela mimo podstatu dotazu pan Ing. Arch Bárta, který nám udělal moc hezkou a sugestivně podanou přednášku “pro každého” o malých obcích a o kanalizaci. Vypouštět do potoka se splašky nesmějí již od 50. let – to uzákonili již komunisté. Snažila jsem se jemu i nám ušetřit čas a obrátit jeho pozornost k podstatě mého dotazu, ale bylo to bráno jako skákání do řeči. A tak jsme trpělivě koukali na pěkné obrázky, které nakreslil, a poslouchali vyprávění, nicméně to nic nezměnilo na tom, že odpověď, která nakonec stejně musela zaznít, byla stručná: Ano, ne… s tím, že “soudruzi” občany o uvedené směrnici ohledně očekávaného “přiměřeného čištění” vody neinformovali – bodejť! Debata o kanalizaci by totiž v naši obci skončila – většina Mladočova by totiž byla spokojena s tím, co má. Ona směrnice nezní totiž tak zastrašujícím způsobem a samozřejmě by nezpůsobila tak velikou “dobrovolnou” účast na jejich projektu. Na rozdíl od výroku, který ani není nikde v zákoně, a sice, že úřady dosud byly shovívavé, protože vědí, že se plánuje splašková kanalizace.
5) Konflikt zájmů: dosud s tím nikdo nic nedělal, mluví o tom ti, kteří vedení obce nepodporují, ne ti, co z konfliktu zájmů tyjí. Veřejný zájem a soukromý zájem se mi v dnešním systémů projektů a dotací (z kapes daňových poplatníků) pere. Jde o nešvar patrně rozšířený v celé České republice a EU, ale neznamená to, že je to takto správně a že by to takto mělo být. Je to cosi, o čem by se mělo hovořit na místní úrovni, než politici na vyšší úrovni budou mít možnost tento zákon o konfliktu zájmů úplně spláchnout.
—————————————-
Na závěr po projednání otázek jsem měla pocit, že nyní nastala chvíle se do mě tedy pustit – když nejsou totiž jiné argumenty, je třeba se uchýlit k osobním útokům. Jestli jsem to tedy v tom zmatku správně pochopila, tak zpráva byla asi taková: žádné a jiné dotazy bych neměla klást, protože “nemám podporu” obyvatel “obce” – tzn. nestala jsem se zastupitelkou a pan starosta dostal tolik hlasů! Měříme zde neměřitelné. V Poříčí a Zrnětíně je určitý počet voličů (přes 300?), který několikanásobně překračuje počet voličů v Mladočově, kterých je teď asi 66 a z toho 1/3 většinou z rezignace na místní politiku nepřišla, což je celkově “důvodem” k mému mlčení a což by se jim líbilo, aby měli “klid”na práci, o které si myslí, že by se měla dělat. Nedělat nic ale někdy znamená udělat hodně, protože – jak říká rčení: Aktivní blbec je horší než třídní nepřítel. A co teprve rčení: Dvakrát měř, jednou řež.
Jedna věc je “podpora” v podobě počtu hlasů v komunálních volbách. To se pak někdo stává či nestává zastupitelem.
Druhá věc, když kladu určité otázky podepsané minimálně 0,5 % občanů obce, aby se tyto otázky vůbec dostaly na jednací stůl podle zákona (třebaže i poté budou vysmívány a smeteny ze stola za atmosféry, která odrazuje v budoucnu od kladení jakýchkoliv dalších dotazů – což dosud bylo efektivní, protože koneckonců všichni máme dost své práce a starostí ve svém osobním životě.) Někteří lidé se pokusili tuto atmosféru na schůzi blahosklonně zklidnit, i když ji jinak nepochybně vnitřně schvalovali, nedistancovali se od ní a nesou za ní tedy zodpovědnost. Ať už mám na schůzi za sebou fyzickou či mentální podporu lidí z Mladočova či nikoliv, je to záležitost pouze mezi mnou a lidmi z Mladočova. Jinak stojím na vlastních nohách. Leda že si někdo přeje potlačit demokratickou pluralitu názorů a vyzvědět jména těch, kterým není dobře od žaludku, kteří zastávají podobné názory jako já a kteří by mohli být či již byli vystavení podobné šikaně v nepřátelské atmosféře jako já. Šikana většinou bují tam, kde se vyskytuje vynucené sdružení – třeba mezi slepicemi, ve škole, v armádě, potkany v krabici, kde mají málo místa, u obcí či států, zákonem k sobě připojených. Silnější subjekt bude mít pokušení šikanovat slabší.
Pana starostu Frantu ale vnímám jako někoho, kdo má přece jen nejsilnější sociální orientaci a cit, snad by i osobně opravdu rád vyhověl všem. Jinými slovy i já ho vnímám jako nejlepšího z členů zastupitelstva! A to i přesto, že s některými jeho názory nesouhlasím, že občas coby “hladký obecní operátor” pronese něco zcela nelogického a je bohužel obklopeny lidmi, jakými je, což ho v mých očích diskredituje. Volby tedy vyhrál, ale skutečné předvolební demokratické diskusi se ostatně sám pán starosta před volbami, kde získal největší počet hlasů, vyhnul. Tím se ale nepochlubil. Vyzývala jsem ho totiž, abychom udělali předvolební diskusi s občany, ale napsal mi, že by se takové diskuse nezúčastnil, protože ho občané znají. (mohu doložit z archívu emailů) Demokratická diskuse je přitom základ demokracie a patří i na komunální úroveň, i když si to někdo nemusí myslet.
Taktéž žádný ze zvolených zastupitelů mi neodpověděl na můj předvolební dopis s dotazy – ani v podobě zdvořilostního dopisu,v němž by napsal(-la) pro dobrou vůli (ne povinně jako nyní museli odpovídat), že na otázky nemají čas odpovědět, ale že bude-li to třeba, budou se jimi v budoucnu coby “za”stupitelé zabývat. Soudruzi dopis zcela ignorovali. Není být na co pyšný. To přece nepotřebuje ohledně férové předvolební diskuse a ohledně toho, zda nás Mladočováky a jejich zájmy skutečně zastupují, žádný komentář…
Ač to zní možná neupřímně, volby jsem skutečně neprožívala tak jako jiní a nesmutnila nad tím, že pan starosta měl víc hlasů než já – na druhou stranu to jen ukazuje, jak nesnadné je se dostat do Zastupitelstva pro “skutečného” zastupitele nějaké malé osady, která je násilně administrativně neodpojitelná od střediskové větší obce. Na poslední chvíli jsem si vzpomněla, že nějaké volby jsou a aspoň vytiskla pár lidem dopis, kde jsem jim stručně slušně představila, proč vůbec kandiduji.
Ti, kteří mi hlasy nedali, mě pravděpodobně neznají. A snažit se, aby mě poznali, by bylo pro mě ztracenou energií, nemám na to ani časovou kapacitu. Je to jako bojovat s bulvárem – zvláště poté, co pan Boštík se nikým nezván a nikým nedelegován vetřel na naši schůzi ve škole na jaře letošního roku a ani po svém “vypískání” z neveřejné schůze neodešel (ano, takto si představuje demokracii), načež ze sebe udělal samozvaného mučedníka a nepochybně mi udělal ve své vesnici tu nejlepší pověst. Nevím ale, jestli naopak lidé v Poříčí jen tuší, jak špatnou pověst a proč ji má zde on v Mladočově – nikoliv vzešlou z pomluv, ale ze skutků.
Moc jsem nepochopila, co mi má vlastně “dokázat”, čím mě má “ohromit” fakt, že někdo jiný (paní Přikrylová) z Mladočova měl víc hlasů než já. Že v Mladočově či obci nemám podporu? Dokazuje mi to akorát tak krátkozrakost aktérů této Mladočov, potažmo celou obec podrývající snahy. Mladočov měl malou volební účast (1/3 nepřišla vůbec?) – to zapomněl pan starosta zdůraznit ve svém paušálním prohlášení o velké volební účasti. Zmínil se o rekordním množství kandidátů (ano, vinou rostoucí opozice z naší osady, na kterou nejsou zvyklí) a vyjasnil nám, že stejně vyhráli a že jsou opět stejný legitimní osvědčený tým.
Nízkou volební účast z Mladočova není nutné si vykládat jen tak, že mě nechtěli podpořit, jako třeba i tak, že pocit rezignace a zhnusení z komunální politiky jako takové je v Mladočově silnější než symbolická podpora jednoho kandidáta, který by se do Zastupitelstva nedostal ani kdyby ho z Mladočova volili všichni. Nepřišli ostatně ani všichni z rodiny Krejčových… Dokazuje to snad, že by své babičce nedali v případě účasti ve volbách hlas? Nebo spíš to, že jim je ze zdejších poměrů již 25 let špatně od žaludku? A že by nás, pokud bych se já, či paní Krejčová, nebo Luděk dostal do Zastupitelstva, litovali, že se musíme pravidelně scházet někde, kde nám nebude od žaludku dobře a kde nejsme v početní převaze? Ostatně objektivita není ani ve skutečné podpoře (dané počtem hlasů z celé obce) mezi kandidáty z Poříčí, neboť do zastupitelstva se může s počtem 90 hlasů dostat jen jeden (dcera pana Boštíka paní Kusá x paní Hanka Pechancová), třeba i ten, kdo má od voličů méně hlasů než jiný (paní Doležalová, další dcera pana Boštíka, co také kandidovala).
Manžel paní Alenky Přikrylové (kandidátky z Mladočova) se ještě na jaře dušoval (když jsem ho SAMA prosila, ať tito manželé kandidují), že kandidovat nikdo nebudou, protože tu žijou krátce. A to jsem si přála, aby kdokoliv – ano, třeba i Přikrylovi, které není třeba vůbec uměle stavět soutěživě proti mě do nějaké opozice – jen ne já, z Mladočova kandidoval. Ten (pan Pavel Boštík?), kdo nakonec v paní Přikrylové z Mladočova probudil silnou motivaci ke kandidatuře, působí jako “rozkladná”, nikoliv spojující síla na mladočovskou komunitu, potažmo celou obec. V případě jejího úspěchu ve volbách by paní Přikrylová asi podporovala navíc jejich dílčí zájmy- kanalizaci apod., takže šlo o “dobře vytipovaného” kandidáta.
Povzbuzena a podpořena byla paní Přikrylová z Mladočova logicky z vnitřního kruhu z Poříčí, nikoliv od lidí z Mladočova. Panu Boštíkovi přece stačí oslovit členy své rodiny, případně klan Faltýsů, a je to. Paní Faltysová, vedoucí jeho fanklubu, je v tom přece obzvlášť šikovná a už v tom má praxi – lidé by ji podespali cokoliv (viz její dopis s podpisy) – s vírou není totiž třeba nést žádnou osobní zodpovědnost, myslet logicky a chovat se jako vyzrálý člověk. To samé pak platí o dávání hlasů ve volbách, v nichž již pan Boštík má své favority a lidé už “vědí”, koho mají volit.
Mých 34 hlasů bylo poctivě vědomých, nebyly výsledkem nějaké kalkulace a politikaření a velmi si jich vážím a vzdávám tímto voličům 3 x díky.
V podstatě jde o opakující se vzorec ohledně kandidátů z Mladočova, jak to dosud tady chodilo. Jde třeba o zesnulého pana Rejmana (který své členství v zastupitelstvu údajně nakonec vzdal, aby s nimi nemusel vést k ničemu nevedoucí hádky, které vzhledem k početní přesile a možná i svému hendikepu balbutika nikdy nemohl vyhrát) a o, jak se mi zdá, velice slušnou a seriozní paní exzastupitelku paní Lenku Jánovou – je škoda, že dále v komunální politice nepůsobí. A o paní Prokopovou, která na čtyři roky obsadila místo pravděpodobně jinému “koni” pana Boštíka, který by tam pochopitelně někoho jiného viděl raději, aby měl svůj tým pohromadě. Je však možné, že tito či jiní exzastupitelé, kteří nezapadli do zdejšího režimu, také odcházeli z komunální politiky předčasně, se zkušenostmi a smíšenými pocity a informacemi, o nichž nevědí do dnešního dne, jak s nimi naložit.
Ten, kdo kandiduje za Mladočov, ale bydlí zde celý život, ten nemusí nikomu v Mladočově nic vysvětlovat. Ten, kdo však chce Mladočováky zastupovat, ale bydlí zde velmi krátce, jako já, je ve zcela jiné situaci, rozhodně ale ne v takové, která by ho z možnosti kandidovat vylučovala. Ale: když už bych kandidovala sama za sebe za Mladočov, sehnala bych si podpisy na petici v prvé řadě od místních mladočovských lidí, chci-li se od počátku cítit jako “jejich” zastupitel. Já tak nemusela učinit, protože jsem členkou politické strany Strany svobodných občanů. Poté bych zvolila nějakou formu, kterou osobně považuji za kulturní, jak sebe představit (oslovením osobním, dopisem, což jsem učinila já, či svoláním schůzky) a vysvětlila bych, proč po tak krátkém pobytu v osadě kandiduji. Současně bych se s lidmi blíže seznamovala, zeptala se jich, jak se jim zde žije a co řeší, co mám prosazovat – pokud chci, aby mě podpořili, pokud mají pocit, že budu hájit jejich zájmy, pokud mají pocit, že stejné zájmy sdílíme.
Na konci setkání mě také oslovila paní Rosypalová (?) se svou dcerou či švagrovou (?), příbuzné to pana Jiřího Rosypala, stálého člena zastupitelstva (cca 25 let ?), který byl při vší pravděpodobnosti mezi těmi, co v roce 1997 “obsadili” školu v Mladočově ještě před ukončením soudního sporu (viz text http://mladocov.cz/2014/04/09/doplnujici-sonda-do-historie-skoly/) , za což paní Krejčové na školském odboru ve Svitavách sdělili, že mohla být kriminalizována za “předání klíče od školy” (což byla lež, za kterou se ji nikdy vedení obce neomluvilo!). Paní Faltysová však na tuto skutečnost, kterou se jí na této ustavující schůzi paní Krejčová snažila sdělit, reagovala poněkud nepochopitelným zrůdným úšklebkem: Pche! (Paní Faltysová nejspíš ani také neví, že zasedání zastupitelstva je skutečně veřejné, tedy že nejen Neil, ale i novinář z Japonska na něm může být, kamarádi z Anglie či kteréhokoliv státu EU, kde existuje Schengenský prostor volného pohybu osob. Paní Faltysová asi neví, že existence této politiky otevřených dveří je jedním z důvodu, proč chce Anglie vystoupit z EU, že již počet Indů a lidí z východní Evropy již dosáhl snesitelného stropu a zatím není, jak by se daly dveře cizincům zavřít. Paní Faltýsová se nemusí ale obávat, že by počet cizinců, zvláště ze západní Evropy, na zasedání Zastupitelstva v Poříčí prudce stoupal.)
Pokud paní Rozsypalová tvrdí, že to asi všechno myslím dobře, ale že “všechno” kritizuju a to právě způsobuje automatický antagonismus lidí proti mě, je to pouze její pocit, jejich pocity, za který nenesu zodpovědnost a nehodlám tomu přizpůsobovat své jednání. Když ale někdo nechce, abych “všechno” kritizovala, neměl by s blahosklonností otevírat široká kontroverzní témata (o tom, co bylo po revoluci), která původně vůbec nechci řešit, nechat se do nich zatahovat a s žádnými mými konkrétními dotazy ani nesouvisejí. Jak žijou lidé v Poříčí, jak jsou spokojení, co denně obdivují, na co jsou hrdí, jde mimo můj zřetel z prostého důvodu – protože tam prostě nebydlím a s vesnicí Poříčí se neztotožnuji. Když se podívám z okna, vidím Poříčský kopec a krásnou krajinu, kterou stvořila příroda.
Neznám moc detaily polistopadového vývoje obce Poříčí. Tak, jak se kdysi cítilo Poříčí pod nadvládou Dolního Újezda, tak se ale možná většina osadníku Mladočova cítí dnes – pod silnou rukou a zakrslýma ušima Poříčí, k němuž patří. Pokud jsou obyvatelé Poříčí spokojeni v obci, zapomínají, že nemluví za Mladočov, a ten se může cítit jinak – je to jako by Češi říkali Slovákům v době ČSFR, že za Hitlera či ČSSR to bylo o tolik horší než dnes po Listopadové revoluci. Mám svrchované právo to takto vyjádřit navzdory praktickému demokratickému deficitu v této obci! Vládnoucí síly mají 25letou zkušenost s početní převahou nad Mladočovem a je jen přirozené, že této skutečnosti přivykli. To neospravedlňuje sice jednání “obce”, ale je mi srozumitelné, jak jsme se až sem dostali.
To, co do rány přidává sůl, je stávající směšný zákon o oddělování obcí, který nepochybně v tichosti prosadili lidé z větších měst a který upírá právo na autonomii malým vesnicím (pod 1000 obyv. chtějících se oddělit od obcí, co mají aspoň 1000 obyv.). O existenci takového zákona jsme museli některé členy vedení obce sami informovat poté, co řekli: Tak ať se Mladočov osamostatní.
Troufám si říci, že doba, kdy SE toho TOLIK udělalo – asi stejně, jako si toho já hodně udělám zdarma na své zahrádce, pominula. A nemluvím jen o akcích Z z doby socialismu, které byly a někdy možná nemusely být pod tlakem strany dobrovolné. Příkladem toho, kdy SE opravdu hodně udělalo, je například Lidový dům, a to kdysi hodně dávno. Pozemek zakoupila Kampelíkova záložna z Mladočova. Bylo to před druhou světovou válkou v roce 1937, kdy byla prosazena myšlenka vybudovat budovu pro tělocvičně kulturní spolek Orel. Stavěly ho stovky dobrovolníků, především z Poříčí i z Mladočova. Pokud vidíme, že po Listopadové revoluci SE toho tolik udělalo, co vlastně vidíme? Že SE třeba sehnaly peníze daňových poplatníků na (předražené?) zrekonstruování Lidového domu v Poříčí, který postavili naši předci. Pokud by vstali z hrobů, možná bychom takovéto výroky o tom, kolik SE toho po revoluci udělalo, formulovali vyváženěji s ohledem na předky, kteří už mluvit nemohou. Dnes je v porovnání s jejich dobou, kdy se spoléhali víc na sebe, svou píli, všechno o penězích, o vyžebraných dotacích, za peníze daňových poplatníků sebeprezentacích EU, předražených projektech, kdy takovéto rekonstrukce jdou z kapes lidí, kteří ani nevědí, na co jejich peníze jdou a možná by je dobrovolně (nebýt daní) ani nechtěli dávat a osobně prací zdarma přispět. Nemluvě o tom, jaký je dnes státní dluh ČR. Pak se není čemu divit, že v EU roste dluh a euroskeptismus. Zkrátka to by bylo, aby se ty peníze nějak na vzhledu obce neprojevily!
Když se podíváme “trochu pod fasádu” věcí, jde většinou v případě opravených veřejných budov o normální “placenou” práci, kdy SE dnes něco udělá. Nejvíc lidé udělali na svých vlastních domech a pozemcích, lidé, kteří jsou obcí! Nemluvě o tom, že nejvíc práce udělali tím, že se dobře starali o své rodiny, o své děti, které jsou na rozdíl od budov, kterým jednou znovu omítka opadá, skutečnou budoucností obce. Když si pak stavební firma Boštík s r. o. dá v rámci sebeprezentace na první stránku kalendáře nově opravenou fasádu Lidového domu, za což dostali řemeslníci zaplaceno, a vedle ní fotografii z nehotové stavby téhož domu z roku 1937, který SE postavil okolo roku 1937 s kupou neplacených dobrovolníků, vyznívá takovýto kontrast ve prospěch zdejší dnešní firmy. Jak o této reklamě na účet předků jednou řekl Pepa Škeřík – Je to plivanec do obličeje našich předků. Možná nemá Pepa, o němž někdo řekl: “.. jak “toto” může někdo volit?“, játra v nejlepší kondici. Své srdce však má na pravém místě.
Mladočov přišroubovaný uměle na smradlavou velkou chlupatou nohu…
Každý praktický člověk, který stojí nohama pevně na zemi, může snadno dojít k závěru, že Mladočov je titěrná nožička přišitá k velkému chodidlu, které jí již 25 let zapáchá, a že existuje zákon bránící rychlému chirurgickému zákroku.
Jsem moc vděčná, že jsem měla možnost dostat se na chvíli do “vnitřního kruhu” elity naší obce a těším se na příští dny, kdy opět vyvstanou podobné či nové otázky.
