“Zřídka se stává, že se svoboda jakéhokoliv druhu ztratila celá naráz.” David Hume
Pro všechny, kteří se trochu zajímají o politiku (bez ohledu na jejich politické přesvědčení), záleží jim na budoucnosti své nebo i další generace, zde přinášíme čtenou podobu knihy ekonoma a lídra Strany svobodných občanů Petra Macha Jak vystoupit z EU. Tato kniha není jen o tom, jak z EU vystoupit, ale také proč: je zajímavým záznamem i toho, jak nedemokraticky jsme do ní vůbec vstupovali a jak nedemokratická je její podstata. Citace a tvrzení autor dokládá vždy odkazy na zdroje a prameny, tedy nejde o žádnou demagogii. Jeho strana nenabádá lidi k anarchismu, ale naopak: čím více si lidé budou moci nabrat na bedra svobody (v rámci svobodné volby), tím větší zodpovědnost ponesou. Nechť je ale volba na nich.
Nejblíže k vystoupení z EU má v současné době v Evropě Spojené království Velké Británie a Severního Irska (o Skotsku se teprve rozhoduje, zda nebude “samostatné” – ve smyslu “rozděl a panuj”). V Británii má velmi vysoké volební preference vůči EU skeptická (nikoliv nacionalistická) strana UKIP Nigela Faragea (byl i hostem v českém pořadu Hyde Park – dostupné na YouTube)- pokud vyhraje příští parlamentní volby, je velmi pravděpodobné, že se realizuje jeden z jejich volebních programů, a sice referendum o vystoupení Velk Británie z EU – pak je též pravděpodobně, že po Grónsku bude jednou z prvních zemí, které tak učiní. Kdo bude následovat po ní?
Po kapitolách o tom, co je to vlastně “Evropský svaz” (“Eurosojuz”), jak naše mínění ovlivňují média, jak naši politici selhávají v boji za pozici ČR v rámci EU, jak jsou často jen kolečkem v tomto systému, autor naznačuje možnou existenci České republiky mimo rámec EU. Koneckonců EU není Evropa, v té jsme vždy byli, dokonce v té střední, nikoliv východní – to byl jen politologický výraz.
Představa vystoupení z EU vyplaší nejen řadu byrokratů, ale i těch, kteří se bojí Putina a jsou znepokojeni situací na východní Ukrajině. Jestli nás muže ale něco ochránit, zdá se, že spíš jen volný obchod (i když třeba bez amerického mléka a hamburgerů a jiných průmyslově zpracovaných potravin se v Rusku mohou jistě obejít), NATO a naše vlastní armáda, nikoliv armáda úředníků v Bruselu – protože EU není obranná aliance.
Na jednom setkání nám dr. Jiří Payne vyprávěl, jak chodíval za Václavem Havlem, který byl zpočátku údajně zcela proti vstupu ČR do NATO, a snažil se mu vysvětlovat, proč je členství v něm pro nás důležité. V. Havel nakonec svůj názor změnil. Dnes Havlovi za to lidé blahořečí, naposledy si vzpomínám, jak paní Magda Vašáriová někde prohlásila: Buďte rádi, že Vás Havel dovedl do NATO.” (Spíš jeho poradci).
Koneckonců věci nejsou tak černobílé, jak naznačil třeba i v posledním rozhovoru bývalý ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý, který řekl:
“Jsem často obviňován z nezodpovědnosti, krátkozrakosti, nebo dokonce z obdivu k ruské politice. Žádný obdiv k současné zahraniční politice Ruska ale nesdílím. Jenom si myslím, že příčiny toho, co se teď děje, je nutné hledat už v době po pádu železné opony. Gorbačov dostával ujištění, že když bude souhlasit se sjednocením Německa, NATO se nebude dál rozšiřovat. Zaplať pámbůh za to, že se NATO rozšířilo o země střední a východní Evropy. Ale sdělení z roku 2008, že je možné uvažovat o členství Gruzie a Ukrajiny v NATO, bylo velmi neodpovědné. Byl to krok, který Rusy přesvědčil, že musí jednat tvrdě, bezskrupulózně. A také vedl k tomu, že tato ruská politika má obrovskou podporu ruského obyvatelstva, které je dokonce ochotno přinést oběti ve své životní úrovni. A to je hlavní důvod, proč si myslím, že sankce nebudou účinné. Namístě je diplomatické řešení…”
Snad se nyní začíná atmosféra měnit i vůči EU a není již neslušné (politicky nekorektní) hovořit o možném vystoupení ČR z EU a jejich důvodech.
A teď již ke knize Jak vystoupit z EU. Je nahrána po kapitolách, které mají názvy:
1. Úpadek demokracie (o zákonech našich a těch, které vymýšlejí v Bruselu, kde neustálé vymýšlení zákonů mají koneckonc v popisu práce jako rakovinné bujení). Mimochodem přebujelý státní byrokratický aparát a vyčerpaná půda vedl k zánikům starých civilizací (Egypt).
2. Od vstupu do EU k Lisabonské smlouvě (Je o tom, že když se v referendu nezíská souhlas pro Evropskou ústavu – už jen to slovo “ústava” naznačuje, že si EU dělá nároky na to, že je superstát s evropským národem…., tak se udělá kosmetická změna: ústava se přejmenuje na Lisabonskou smlouvu, z peněz daňových poplatníků se udělá kampaň, až každý Ir “pochopí”, jak je dobrá a odsouhlasí ji, včetně našich politiků, kteří ji podepíšou, i když jí možná ani nečetli)
3. Cesta k suverenitě (byli jsme před EU, budeme i po ní, existuje možnost, jak v rámci smluv o volném obchodu obchodovat volněji, než přes povolení a kvóty z Bruselu pouze na vývoz pouze dejme tomu 30 Škodovek do Maroka, což pak vypadá jako centralizovaně řízená ekonomika RVHP, ne-li něco horšího; jsme také v NATO)
4. Vize samostatné České republiky (Některé ekonomické otázky, o tom, proč neprosperujeme, jak bychom mohli prosperovat a těžit už jen z naší geografické pozice, ostatně jak by mohly vc prosperovat i ostatní státy EU).
Více ale k tomu, Proč naše země nebohatne, přináší videozáznam z přednášky Ing. Tomáše Pajonka se stejným na YouTube.
Kniha je jinak na internetu volně ke stáhnutí.