Včera večer se Neil vrátil ze zasedání zastupitelstva na Obecním úřadě v Poříčí, kterého se zúčastnil jako host. Prožil příjemný večer a cítil se tam vítán. Kdokoliv z nás se tam může jít podívat a poslouchat jak myška, o čem se hovoří, jak vůbec takové zasedání podle určitých protokolů (jednacího řádu) probíhá.
V tuto chvíli na úřední on-line desce je jen informace o převodu pozemků, takže nemám už přesně k dispozici všechny body, co se včera tedy měly oficiálně probírat, ale nevadí. Zastupitelstvo jistě nechce občany obtěžovat ani hlášením místního rozhlasu, že se koná zasedání o tom a tom a o čemž se občané mohou informovat sami na úřední desce dole v Poříčí. Zrovna dnes vyšel v novinách článek, kde “mistryně v paměťovém sportu” říká, že si naráz pamatujeme jen 7 informací. (Srov. ) Ani kdybychom byli tedy mistři světa v paměti, asi bychom si ani z rozhlasu ani z desky všechno nezapamatovali (tedy pokud by těch bodů bylo více jak 7).
Tak tady ve čtvrtek 3.dubna ’14 v 18. hodin večer
Neil doma vzpomněl témata, jako jsou:
– rekonstrukce nn v Mladočově ( NN – nízké napětí)…..
-příspěvěk obce na babybox ve Svitavách
– rozpočet na letošní rok
Pak tam pan starosta četl hydrogeologický odborný posudek na možnost (zda vůbec) stavby rybníka v Zrnětíně. Mimochodem kromě jiných důvodů nevhodnosti této stavby byla i nejistá síla pramene.….Jistě by se ke kolísavosti a nejistému či případně slábnoucímu prameni mohli odborníci na přírodní vědy, klimatologové, vodohospodáři a ekologové vyjádřit. Tedy k vodě, o které je v souvislosti s kanalizací také řeč.
Dalším tématem byla otázka vybudovat “Pomník obětem totalitních režimů”. Neil říkal, že všude v okolních vsích podle zastupitelů už nějaký pomník mají, aspoň se jmény obětí 1. světové války. Postavení pomníku obětem totalit. režimů se netýká ale nějakého místa v Mladočově, Neil říkal, že u nějaké lípy v Poříčí. Místo je prý již vybrané. Údajně by ale nešlo o nějaké drahé umělecké dílo, mají prý již nějaký přírodní kámen a ten by dostal nějakou plaketku s nějakou větou. Za tři generace lidé zapomenout jména lidí, což je jistě dobrý nápad. Možná smíme i my navrhovat nápis.
Když se podíváme do slovníku, co je to totalitní režim, tak u hesla totalita se píše: je to režim, v němž jsou všechny sféry života společnosti ovládány vládnoucí politickou stranou, církví, náboženskou sektou nebo jiným hegemonem. Dalším významným znakem totality je snaha po unifikaci (takže je třeba ještě stále zvažovat dobře i tu kanalizaci, ať generace po nás nedělají “Pomník všem obětem přesvědčeným, že se musejí připojit na veřejnou kanalizaci), zestejnění občanů, kteří bývají trestáni nikoli za delikty, ale za pouhou odlišnost nebo její projevy. V těchto režimech se uplatňuje faktická zásada, že co není výslovně veřejnou mocí povoleno, je zakázáno.
Když se na pojem totalitní režim člověk podívá v širší historické souvislosti očima mnoha staletí českých dějin, tak ho jistě napadne, že období nevolnictví, nucené rekatolizace, absolutimus a celého feudalismu by do toho mohlo asi spadnout také – za 100 let si možná lidé totalitní režimy lidé nespojí jen s fašismem a komunismem. To by se pak musel udělat pomník i upaleným čarodějnicím, Matěji Abrhámovi (selskému povstání, ale to už je v Újezdě – Pakosta atd. ), kterého osobně vnímáme jako kontroverzní osobu (tedy pokud není jen klevetou, že jeho lidé burcovali lidi, ať se k selské rebélii přidají pod nátlakem – jinak jim vypálí statek…). Mladočov se do rebélií nemusel montovat, protože, jak víme, patřil pod město Litomyšl a ne pod Zámek. Snad by se ale s tím Abrhámem také dalo něco dělat. Třeba město Příbor těží z toho, že se tam narodil a do tří let, než se přestěhoval do Vídně, žil psychoanalytik Sigmund Freud a využívá této skutečnosti k sebeprezentaci na pohlednicích, rodný domek existuje apod.
Rodný domek Abrháma jsem našla na internetu (muzeum tam asi není a asi kolem něho nevede turistická stezka Po stopách Matěje Abrháma, ale nevím, zda ještě stojí (snad farmář Pepa něco ví víc) a nepodařilo se mi zjistit autora fotografie níže (jsem připravena fotku stáhnout nebo pod ní jméno jejího autora připsat).
Jistě bude úsilím zastupitelů vymyslet větu směřující k nějakému nadčasovému univerzálnějšímu mottu, které zastřeší všechny totalitní režimya třeba přináší i jakési smíření. Já osobně moc nemám ráda, když se někde připomínají hrůzy – vyvolává to nepříjemné pocity. Tím ovšem tyto hrůzy a čest obětem nepopírám, ale jistě lze i zlé věci připomnět či formulovat tak, aby výsledný pocit ze slov na desce, která tu bude mnoho let, a který její slova na ní vyvolávají, byl pozitivní. I kvantová fyzika říká, že na co člověk myslí, to přitahuje. Snad tedy tam bude něco stručného a nadčasového, třeba něco jako (pracovní verze): “ Všem obětem zlovůle časů minulých, které nás učí humanitě a vděčnosti za časy přítomné. ” Už by to vyzařovalo snad něco pozitivního, než nesnesitelná “Na věčnou paměť všech umučených, padlých, upálených, na duši zlomených či v kole lámaných….” či jenom zmínka o něčem negativním.
Pokud jde ale o pomníky, můžeme jich mít kolik chceme, třeba na každém rohu, ale jistě nejcennějším “pomníkem” je živý lid, který se každodenními činy chová jinak než ti, jejichž obětmi se někteří lidé v minulosti stali.
Každý ale, kdo prožil období válek, fašismu, dobu zejména 50. let a měl hospodářství, nebo aspoň četl dílo Kronika kolektivizace malé vesnice: Zápisky mladočovského rolníka Jana Boštíka o životě v letech 1945-1959, jistě uzná, že si tito hrdinové zaslouží všechnu čest. Mimochodem považujeme toto skriptum výše za takový klenot, za který by se nemusel stydět ani vydavatel Oxford University Press, pokud by se našel šikovný překladatel. Na stránkách Ústavu pro soudobé dějiny AV se píše toto:
Tuto kroniku vydal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i., Praha 2008, 131 stran. Před pár lety jsme několik výtisků darovali a rozpůjčovali a již máme jen jeden a Kronika je již vyprodaná, ale pokud si přejete kopii, rádi Vám ji poskytneme.
Závěr: Celkově vnímal Neil tuto schůzi jako velice zajímavou a (až na tu schůzi o kanalizaci v Mladočově) pana starostu vnímal jako člověka, na jehož bedrech visí hodně zodpovědnosti a snaží se plnit svou úlohu, jak nejlépe dovede.
A ještě jedna důležitá poznámka: Když jsme schůzi ve škole plánovali, byla skutečně zamýšlena jen pro Mladočováky (na kterých jen záleží, jaká bude jejich vůle, aby dostali i jiné informace, a ne že se budeme hádat my s nimi, s jinými zájmy a my mezi sebou a rozvrtávat soudržnost), ale že se s jejim obsahem a tím, jak proběhla, nebudeme tajit, zveřejníme ho třeba v nějaké videonahrávce či audionahrávce či alespoň podrobné zprávě na těchto stránkách. Zůstáváme tak naprosto otevření, snad víc než je třeba, protože nejen zastupitelé, ale i spoluobčané z ostatních vesnic, potažmo celý svět bude mít přístup ke všemu.
Neil se ale setkal s nepříznivou reakcí vedení obce na můj dopis, který panu starostovi předal, že prý podle nich je jim zapovězen přístup mezi nás, prý je to rozhořčilo a nepovažují to za nejsprávnější, dokonce prý to nesmíme takto dělat. Mají na takový názor právo. To, že někdo není zván, sice neznamená, že je mu přístup zakázán, ale existuje určité dekorum (třeba v případě svatby), že když někoho zveme, tak nebudeme psát zvlášť oznámení, že někoho nezveme.
Neil si myslel, ať už omylem či oprávněně, že záležitosti, které byly zmíněny v mém dopise (který přinesl osobně), který pan starosta přečetl, budou zaprotokolovány v zápise ze schůze, ale nebylo tomu tak. Neil znovu přivedl pozornost k našemu přání na pana starostu, aby vyhlásil referendum. Asi do týdne můžeme čekat nějaké vyjádření. Stejně tak, co se týče iniciativy na založení osadního výboru a dalších otázek a obav zmíněných v oné epištole pro sousedy.
Jedna schůze iniciována obcí již navíc proběhla a byl na ní jen pan starosta s panem místostarostou, ale nyní budeme mít svůj vlastní předběžný program:
-snaha o vymezení problematických okruhů
-rozklíčování zákonů, jejich právní interpretace a překlad do mladočovštiny
– aspoň půlhodinové slovo by měl dostat každý z našich 2 pozvaných hostů.
Těšíme se tímto na přednášky těch, kdo k této věci mají podle našeho názoru také co říci a jsou ochotni se podělit o svůj pohled na věc, aby se nám tato složitá mozaika začala postupně skládat.
Žádné téma ale nevylučujeme, nevymezujeme je předem, neprosazujeme svůj pohled, aby platil pro ostatní, snad ale pomůžeme sousedům rozšířit spektrum přístupu k problematice kanalizace. Pohledy na věc mohou fungovat vedle sebe a obohacovat se. A neříkáme, že je to úplně poslední setkání. Musíme ale dodržet určitý časový rámec, abychom tam nebyli do půlnoci.
Nejsme žádné autority na kanalizaci, ale doufáme, že i tak nás jen proto nikdo dosud “neodstřelil”. Byl by to výstřel do vlastních řad.