Zasedání zastupitelstva v Lidovém domě dne 17.6. 2015: bandité, rowdies, pokousaná ruka zloděje, pohmožděná záda, hon na čarodějnice a jiné kapitoly ze života obce Poříčí u litomyšle
Jako obvykle jsme se vypravili s Neilem na zasedání zastupitelstva obce, natěšeni, že se něco nového dozvíme a že nás zastupitelé opět překvapí další strategií, kterak se vyhnout skutečné diskusi. Neil si postavil do rohu před židlemi pro veřejnost svůj stativ s kamerou, kterou zapnul. Zeptal se poté všech zastupitelů, jestli náhodou někdo nenavrhne jako bod ke schválení onen dopis (Výzva k odvolání pana starosty) – všichni přikývli, že ho dostali a četli (pan Vostřel ale zase chyběl, takže u něho nevíme). Akorát pan Pavel Boštík později na zasedání pyšně sdělil, že dopis nečetl, že ho hned roztrhal, jakmile uviděl, od koho přišel, protože “ví”, že to je jenom snůška blábolů. Je vidět, že si zastupitelstvo obce Poříčí u Litomyšle plně stojí za chováním pana starosty a schvalují jeho nebezpečné vyhrožování coby součást zdejší efektivní správy, je pro ně normální běžnou zavedenou praxí. Také manželka pana starosty soudí, že si “to” Neil zasloužil. Ohrožená jsem se cítila spolu s Neilem ale i já, paní starostová. Pan zastupitel Vojtěch Faltys ještě dodal, že pan starosta mu měl židlí hlavu úplně urazit.(!) Je ohromující, že něco takového vůbec může vyjít z úst moudrého muže s životní erudicí. Pokud se však kohokoliv zeptáte, co tak hrozného Neil udělal, horko těžko se něco konkrétního z kohokoliv vydoluje, co by dávalo aspoň trochu smysl. Prostě proto.
Neil se také zeptal i na CD s filmem Osada Mladočov, zda se bude promítat na Setkání rodáků. Žádná odpověď. Neodpovídáme. Když totiž Neil v dubnu nabídl panu starostovi před zasedáním ještě na obci CD s filmem Osada Mladočov v kvalitnější verzi než je na YouTube s návrhem, že se může použít na Setkání rodáků, pan starosta CD hodil do odpadkového koše a zavolal na Neila asi po 3 minutách jeho přítomnosti na obci Policii ČR.
Na samotném zasedání se probralo několik bodů, ale většinou už je o všem, zdá se nám, dopředu rozhodnuto. Koneckonců pan zapisovatel jen přečte již dopředu většinou připravené odpovědi. Schválil se třeba příspěvek 5000,- pro Spolek archaických nadšenců, jejichž aktivita v regionu je známá.
Dozvěděli jsme se také, že nový autobusový ostrůvek v Mladočově by stál přes 1 milion korun, a muselo by se žádat o dotace někoho, od koho ještě nikdy nežádali. Neil se ptal, jak to bude velké, pomyslel si, že se bude asi budovat garáž pro autobus, ale pan starosta potvrdil, že jde o dobrou cenu za rozšířenou a bezpečnější zastávku.
Nyní malá odbočka: Neil opakovaně loni žádal, aby vedení obce vypnulo to nesmyslné světlo před farou, které osvětlovalo nejen faru, ale i ložnici Krejčových, ale nejspíš měl nechat podle pana místostarosty světlo být, aby šikanovalo Krejčovy dál. Kdo by se ale toho nadál od vlastní obce? Kdo by očekával, že některým nelidům možná není nejlepší svěřovat moc? Ukázalo se dnes, že přes soukromé pozemky rodiny Krejčových vede cyklostezka, aniž by o ní s nimi někdo jednal, aniž by s nimi podepsal aspoň smlouvu, že nenesou zodpovědnost za případné zranění cyklisty, že jim nevadí újma, jakou jim to způsobuje. Cyklisté tama jen prosviští – vždyť se řídí mapou. Podle ředitelky Sdružení Toulcovy maštale má nápravu zjednat opět vedení naší obce. Kdo je za takové bezpráví zodpovědný?
“Zjisti si, za koho bojujete! Víte o tom, že škola byla zavřena? A víte, kdo to podepsal? Pan Krejčí!” – pan starosta jednou, a to ve velice aktuální době si dovolil křičet (a to opravdu hodně hlasitě) na Neila. Pan starosta musí o historii té školy opravdu hodně vědět, když za její zavření vinil pana Krejčího. To proto jsem podala zastupitelstvu obce kvalifikovaný dotaz, aby takové stanovisko doložili. Pan starosta musel jako bod 10. tedy zařadit Otázku tlumočení cizích názorů a role pana Krejčího při uzavření školu na konci 70. let. Šlo o téma, které jsem před měsíci poslala jako kvalifikovanou žádost*.
Součástí žádosti ohledně vysvětlení obviňování pana Krejčího z uzavření školy byl dlouhý komentář (dopis, který je k dispozici i na mladocov.cz), který pochopitelně nikdo z přítomné veřejnosti nečetl a zastupitelé se tvářili, že ani neexistuje. Překroutili smysl celé žádosti, že jde do historie, kterou si oni nepamatují. A veřejnost přikyvovala. Šlo spíš o to, některým lidem chybí intergita, nedokážou si podložit a obhájit svá silná tvrzení (zjisti si, za koho bojujete, víš, kdo to podepsal!!!!!), nechtějí za ně nést zodpovědnost a pak se tváří, že “nerozumí” smyslu podané kvalifikované žádosti. (!)
Podle slov pana Krejčího, který školu do poslední chvíle držel, nebylo zbytí, protože v prvním ročníku byl jeden jediný žák, jeho syn Leoš, a určitě si nepřál, aby musel přestupovat na jinou školu. Proč z ní v 90. letech již vedení obce, které podle oficiálních informací školu nezákonně obsadilo (před dokončením soudního řízení), nezřídilo samo třeba mateřskou školku, když je to vše tak “snadné”? Již tehdy nejspíš razili svůj politický styl. V dopise Černých, který nám adresovali, se loni objevila líbivá myšlenka, že nikdo nemůže soudit dobu, ve které nežil. Nevíme, zda měli na mysli čas holokaustu nebo něčeho jiného. Podle nás je naopak morální povinností poučovat se z minulosti, učit se rozlišovat zlo od dobra a vychovat v tomto duchu novou generaci. Pokud naši předchůdci proti křivdě nejednali z jakýchkoliv pochopitelných důvodu, když jednat měli, pak máme aspoň my dnes morální povinnost věci napravovat (i s pomocí dnes luxusního zpětného pohledu, jaký nabízí moderní technologie – třeba kamera). A dovolujeme si soudit, že ona událost s obsazením školy nám velmi dobře zapadá do stávajícího kontextu (souvislostí).
Pan starosta nehovořil pravdu, když řekl, že mu to Ministerstvo vnitra nařídilo, aby žádost výše zařadilo zastupitelstvo na program zasedání, když už ho 2x odmítli. Ministerstvo mu to může akorát tak “doporučovat”, nikoliv nařizovat. Nařizuje mu to totiž Zákon o obcích. A tím by se měl pan starosta řídit. Také já jsem ho upozorňovala na smysl tohoto zákona a jistého písmene, ale ignoroval to – snad s postojem, že nějací Dudmanovi nám tady přece nebudou diktovat, čím se máme zabývat. Holedbal se a dělal ramena, že je to jediná věc, kterou mu po mých stíženostech Ministerstvo vnitra nařizuje. Tiskový zákon možná také porušuje, ale to by mu muselo k dodržování “doporučit” napravit nikoliv MV, ale Ministersto kultury. Aspoň Mladočovské vidle jsou bez cenzury. Existují přitom skutečně další kvalifikované žádosti, kterými by se měli zabývat a na jejichž odpovědi se nejspíš můžeme těšit.
Před časem mi bylo vyčítáno, že vystupuju jménem CELÉ osady Mladočov a že v Poříčí si lidé budou myslet, že všichni v Mladočově mají úplně stejné názory jako my dva. Myslíme si, že každý člověk i z většiny mívá malinko jiný názor. Pokud si to tam v Poříčí někdo takto mylně myslí, je to jeho právo, ale já opravdu nemohu zabránit tomu, aby si někdo myslel cokoliv, jako nemohu zabránit fámám a klevetám. To, že vystupuju jménem celého Mladočova, je to podle mého názoru spíš fáma, jejiž cílem je nás očernit a nejlépe umlčet. Nikdy jsem však jménem celé osady Mladočov nevystupovala. V kontextu událostí loni ve škole jsme dopsali do výzvy k rezignaci pana místostarosty: Za všechny znepokojené občany Mladočova. Bylo nás prostě více slušných lidí, kteří jsou zde “zneklidněni”. Znamená to, že jiní možná zůstávají zcela “vklidu”. Ani nevědí, co se stalo, protože na schůzi nebyli, nic z ní na internetu neviděli a neslyšeli a ani možná nechtějí slyšet. Z kontextu výzvy bylo naprosto jasné, že k rezignaci nevyzývá celý Mladočov včetně příbuzných a přátel pana Pavla Boštíka.
Nikdy jsem vědomě nepsala a nehovořila jménem celého Mladočova na rozdíl od paní Faltysové, která se na konci svého dopisu, kterým obšťastnila všechny Mladočováky (zapomněla na rodinu Jánovou), podepsala “za celé Poříčí”. Pokud jste se někdo pod její dopis podepisovali, vzpomeňte si na to; pokud její dopis ještě někdo máte doma, podívejte se, prosím, a řekněte to i paní místostarostové, že je to pravda. Paní Boštíková vznesla v dubnu před Lidovým domem nebezpečná křivá obvinění proti Neilovi, že ji před měsíci držel pod krkem. Lež, lež, lež. Já bych byla první, kdo by ho od ní odtrhával.
Jednou jsem hovořila místo paní Krejčové, ale bylo to na zasedání v její výslovné přítomnosti a nikdy mi nic nevyčítala, proto je zcela bezpředmětné naslouchat panu starostovi, že nesmím hovořit za paní Krejčovou. Komu to vlastně vadí a proč, když ne Krejčovým? Kdyby Neil nehovořil “za Krejčovy”, dosud jim tam svítí to světlo.
Ani tato část kvalifikované žádosti probrána nebyla, nikdo mi nic nedoložil a nechtěl o ničem věcně diskutovat.
Mimochodem na samotné zasedání někdo musel aktivně sezvat plno lidí (ani si neměli kam sednout) z řad zrnětínské a poříčské veřejnosti (z Mladočova lidi nesezvali). Byli jsme tím “ohromeni”, ale ne tak, jak asi bylo zamýšleno původcem této sešlosti – nevíme, zda si potřebuje pan starosta něco dokazovat, zda potřebuje být proti nám v “domácím” prostředí mezi svými fanoušky, zda potřebuje početné falešné, podjaté či zapomnětlivé svědky či zda potřebuje početnou fyzickou sílu na terorizování dvou bezbranných lidiček. Vlastně je vedení obce politováníhodné, že si “proti nám dvěma z Mladočova” nevystačí samo. Komunální politiku si plete asi s fotbalem či ragby. A to je na tom to vskutku ohromující.
Bylo tam i hodně mladých, kteří se teprve nedávno stali plnoletými voliči. Na jednu stranu je dobře, že se nová generace, jak se zdá, začíná zajímat o politiku a těsíme se, že se s nimi zase uvidíme, a to ve větší místnosti, jak se kasal pan starosta. Snad i proto, že možná nastává čas změn, aby všichni slušní občané obce povstali a probudili se z hypnózy. (Možnost odvolat starostu a místostarostu měli totiž všichni zastupitelé, ale nevyužili ji.) Je lichotivé, že vlastně přišli jenom kvůli nám! Na druhou stranu se nezdáli být kompetentní absolutně o čemkoliv diskutovat, být v obraze. Dokonce nevěděli ani, jak se jmenují. Pokud by se jich policie na něco zeptala, asi by si také nic nepamatovali. Kdykoliv jsme se zeptali, jak se kdo jmenuje, neprozradili. Je to tajné (!) Který slušný člověk by potřeboval tajit svoje jméno na veřejném zasedání zastupitelstva, pokud si stojí za svými slovy, jednáním, za svou samotnou přítomností na schůzi? Přišel snad někdo z nich na schůzi kvůli něčemu jinému, než kvůli probíraným bodům na programu zasedání?
I když se mezi veřejnosti našel slušný člověk, který se nám později na venku představil (třeba pan Klusoň) a byl natolik usebraný a dobromyslný, že by si námi asi i opravdu seriozně podiskutoval, nebylo tolik času, protože jsme se pak museli věnovat policii. Bylo to na venku před Lidovým domem, kdy se již všichni rozprchli domů, protože by si stejně asi “nic nepamatovali”, aby pomohli policii podat hlášení. Pan Klusoň řekl, že “jim” asi vadí, že si věci natáčíme a pak to rozebíráme. Pokud má ale člověk nějaku integritu a stojí si za tím, co říká a dělá, proč by mu to vadilo? Pokud bojujete za pravdu, potřebujete bezchybného svědka, kterým může být video a audio.
Nechceme jinak opravdu nikoho urazit, ale pozvaní lidé se nám jevili být jen “užitečnými idioty” pana starosty – jak totiž jinak nazvat dezinformované lidi, zneužité k primitivnímu účelu demonstrace “síly” pana starosty. Hitler a jiní vlivní lidé měli také velkou podporu veřejnosti, která je volila, nic víc, nic míň. Nereagovali jsme na žádné schůze zasedání, kde bylo někdy více lidí, organizováním náporu ve formě účasti sousedů z Mladočova nebo jiných přátel (na zasedání totiž může přijít opravdu kdokoliv). Nevidíme žádný důvod, proč se k něčemu tak trapnému snižovat. Nevidíme hlavně důvod, proč bychom do takového nepřátelského a, jak se ukázalo, i fyzicky opravdu nebezpečného prostoru měli kohokoliv z Mladočova tahat. Už bychom to udělali dávno.
Jenže situace obecně nyní poněkud vyeskalovala, a to v tom smyslu, že slovní útoky, pomluvy a hrozby, které proti nám nefungují, začínají přerůstat ve fyzické násilí zbabělé většiny, které je do nebe volající ostudou obce.
Po skončení zasedání má vedení obce a jeho přiznivci jakýsi nadřazený pocit (přebírají zákony do svých rukou), který jim říká, že Neil musí kameru vypnout a ihned promptně idejít z veřejné budovy Lidového domu (nejspíš se ani nestavit na toaletu), a to dříve než kdokoliv jiný. S nikým už se nemůže bavit, zeptat se ho na to, jak se jmenuje. Z jakého titulu to vůbec může po něm někdo (1 osoba či 1000 lidí) žádat (ať už po dobrém či po zlém), když ve veřejné místnosti a budově (opravené z veřejných prostředků a spravované veřejnými činiteli) je vůbec ještě plno lidí, nám není jasné. A také nevíme, proč když někomu vadí, že Neilova kamera na krku je ještě asi zapnuta, neodejde prostě v klidu sám z jejího dosahu domů. Naše kamera bývá zapnutá, aby zachycovala pravdu vizuální a audiální a stává se někdy nutnou a oprávněnou preventivní ochranou jejího majitele (ohrožen se cítí N. práven, a to nejen po vyhrožování židlí).
Neilovi už rok odolává takové stupňující se šikaně (která v sametové podobě začala na informativní schůzce o kanalizaci před rokem), nyní mu chtěli kameru sebrat za každou cenu, vypnout a vyhodit ho z Lidového domu násilím. Nějaký zbabělec, který se nepředstavil, zezadu chytil Neilovu kameru (která ho tedy ani snímat nemohla, aby mu vadila, když byl vzadu!) a tahal ji z něho. Muži ho obstoupili (Rosypal, Bárta, starostův bratr a další aspoň 3 neznámí muži). Neil volal na pana Vorala, aby se k němu po minulém incidentu před Lidovým domem raději ani nepřibližoval. Pořád volal, ať někdo volá policii, vždyť oni policie nejsou…(Neil: Ty nejsi policajt! Pan zastupitel Bárta: Já jsem zastupite!) musel od nich ustoupit posunem v sedě (ne v botách) na plochy stolů (postavených u sebe), aby se dostal z jejich dosahu. Ale pořád mu tahali za kameru a snažili se k sobě tahat celý stůl is Neilem, ten byl jimi pořád obklopen, stáhli ho nakonec ze stolu na zem, přičemž si narazil a pohmoždil záda. Bratr pana starosty se při svém křiku od nervů třásl. Neil mu slušně řekl, ať se uklidní. (“Proč bych měl volat policii? Lidi ti tady normálně slušně říkaj, ať táhneš do hajzlu!”, má odvahu tvrdit pan Bartoš, starostův bratr, poté, co po Neilově kameře někdo “slušně” po skoneční zasedání chňapl zezadu.
Neil rychle proklouzl na opačnou stranu místnosti, kde nikdo nebyl, ale velká skupina osob zamířila opět směrem k němu (dcera pana starosty Adéla Bartošová, Radim Bárta, Jiří Rosypal a další jemu neznámí lidé). Neustále Neil chránil kameru – jediného pořádného svědka incidentu. Kameru mu tahali, pan Rosypal ho vzal tvrdě za krkem (z několika metrů na něho takto zaútočil), rychle sepětí krku uvolnil a po pravé straně znovu tahal z Neila kameru. Neil nechtěl pustit svou kameru a paže pana Rosypala byla tak blízko Neila, že v obraně kamery Neil pana Rosypala při jeho pokusu o její odcizení kousnul do ruky. A to se Neil musel ovládat – kdyby chtěl, kousl by ho vážněji a hlouběji (v kůži ale zůstaly stopy po zubech a pohmožděnina) – takový úmysl ale tlumil. Později litoval, že ho nekousl pořádněji. Byl to totiž kousanec na ruce zloděje, kdy už opravdu nebylo zbytí, kdy Neil nevěděl, kde je jeho manželka Věra, zda se jí podařilo zavolat policii atd.! Těžko říci, k čemu by vedlo, kdyby se Neil začal prát naplno zuby nehty, když je před nim taková přesila? I staří lidé vypadali, že by si rádi do Neila aspoň kopli. Nakonec ho Neil nepokousal víc a nechal ho sebrat mu kameru. Pan Rosypal ji vypnul, zašel za stůl, ale nevypnul mikrofon našeho diktafonu, který se také neprávem ocitl v jeho rukách. Pak Neil k němu přispěchal a sebral mu zpátky své věci. Měl obavu, že nahrávky (důkazy) budou zlikvidovány. Jakmile měl Neil své věci, zezadu ho popadl bratr pana starosty, že Neila vytlačí ven z Lidového domu, Neil měl natažené nohy před sebou a bolela ho záda, takže se nemohl plně bránit takovému jednání. Na schodech do něho naposledy pan Bartoš mladší šťouchl, nebylo to tak silné, ale na hranici. Kdyby totiž byl zraněný více, spadl by ze schodů. Pan Bartoš (bratr starosty) se dále prohlašoval za slušného člověka, ale nebyl schopný vysvětlit své počínání.
Celou dobu, co byl Neil po jednání v místnosti, volal: Zavolejte policii(!) Platilo to pro kohokoliv! Když jsem tam viděla, že se situace nevyvíjí dobře, chtěla jsem zavolat policii, ale jistá paní (Voralová?) mi telefon vyrvala, spadl na zem (ty nebudeš nikam volat policii!), jak se na nebohou ženu, které asi došel arzenál pomluv a osočování, sluší a patří. Sebrala jsem ho z podlahy a šla spěšně ven z Lidového domu, abych zavolala v klidu zvenku, nechala tak Neila na chvíli napospat většině bez svědka. Z boku Lidového domu jsem slyšela zevnitř Neilův křik, znovu vytočila číslo 158, ale telefonát s policistou mi přišla tentokráte přerušit další zoufalá osoba (která mě asi sledovala), paní Anna Faltysová -ta mě bezdůvodně počastovala nejen peprnými slovy (záznam musí ale vlastně být na policii, která byla v ten moment se mnou spojena) a bezdůvodně mě napadla slovně a fyzicky mě bila do zad, rány jsem dostala prostě za “to”. Asi na to nejsou důvěryhodní svědci, kteří by to potvrdili a neoznačili za bláboly, ale policie může mít záznam přerušeného hovoru a možná něco aspoň zaslechla. Každopádně se volání o pomoc opět přerušilo. Snad se paní Faltysové ulevilo, neboť pak odešla, nevím, kam. Nemám důvod vracet rány paní Faltysové a prát se s ní. Byla jsem spíš překvapena a zírala, čeho je člověk schopen. Něco tak nevkusného a primitivního nedělám. Něco jiného je, když si někdo přisvojuje můj mobil, a něco jiného je, když mi ho bere v momentu nějaké tísně, kdy se cítím ohrožena já nebo můj blízký a potřebuju zavolat o pomoc. A navíc když ten člověk, co mi brání v telefonování o pomoc, je nějakým způsobem spojen s těmi, co ohrožují mého manžela, o němž ani nevím, co se s ním děje. Na potřetí se mi podařilo policii zkontaktovat.
Utíkala jsem po zavolání policie na pomoc Neilovi s úmyslem se prát naplno (nevěděla jsem, ale jaká je reálná situace v domě, ale počítala jsem s nejhorším, protože mentalita skupiny je nevypočitatelná), měla jsem obavu o to, zda se mu tam neděje nějaká vážná fyzická újma. Byla tam přesila lidí. Vrhla jsem se na jednoho mládence u Neila, připravena mířit do jeho zranitelných míst. Před tím do mě někdo vrazil tak, že jsem upadla na zem, která byla docela hladká. Nikdo tam Neila vůbec nebránil, neřekl, nechme mu tu kameru, nechme ho tu, klid a počkejme na policii.
Zadržela mě (Věru) nějaká mladá paní s babičkou a obě mě držely. Opravdu nevím vůbec, kdo to byl a z jakých důvodů se tam vzal, protože jsem je nikdy na zasedání neviděla. S babičkami a matkami dětí se obvykle opravdu neperu. Připadá mi to poněkud nevkusné. Mnoho lidí třeba jen stálo a koukalo. Protože Neil se zdál být jinak na pohled v pořádku (nebyl od krve či na podlaze), neměla jsme důvod na tyto ženy útočit tak, že bych některou z nich zranila. Pokud by Neil ležel v krvi, musela bych se ovšem o to aspoň pokusit. Nicméně když tak sedím v tuto chvíli u počítače dva dny po události, vidím, že každý pohyb Neilovi způsobuje bolest a že se nemůže plně věnovat fyzické práci, které máme doma dost, přeji si, abych si tam bývala vzala na zasedání vidle. Mentalita skupiny může totiž být velice nebezpečná! Neila se jim po čase podařilo násilím (po spoustě fyzických ústrků, útlaků a zápasení či omezování svobody) dostat z Lidového domu, a to:
-přestože nikomu nic zlého nedělal
– nedopouštěl se žádného výtržnictví
– přestože nebyl posledním, kdo by tam zůstával (začalo to neznámým mužem, který zezadu popadl jeho kameru na krku)
Skupina tyranů slabších se tak prostě rozhodla, že Neil půjde jako první a nahrávat si nemůže, protože oni to nechtějí. Oni jsou zákonem. Zdálo se nám, že do role “vyhazovačů” se rychle vžili bratr pana starosty pan Bartoš, zastupitelé Radim Bárta a Jiří Rosypal a asi tři neznámí lidé. Svým chováním nám připomínali rowdies z fotbalu či “najaté lotry” ze soukromé bezpečnostní agentury, kteří jsou “nad zákony”, o čemž svědčí třeba to, že nevolali ani policii, to, že Neil neustále od nich ustupoval, volal, ať od něho odstoupí pryč, ignorovali to, nedali mu pokoj. Nezazněl jediný hlas ze strany zastupitelů, který by volal po nastolení klidového stavu, aby Neila nechali. Naopak, pan starosta a místostarosta se jen spokojeně stranou usmívali jako koucouři, kteří tajně slizali smetanu. Publikum hřímalo.
Později jedna babička, co mě tam v domě držela (krátké šedivé vlasy) a je pro nás bohužel další anonymní osobou, co se nepředstavila, na venku prohlásila naprosto vážným (!) tónem o mně: “…viděl jsi ty oči, ještě tě uhrane!”
Jsem přesvědčena o tom, že lidé se opravdu moc nemění, skupinová mentalita funguje, a že pokud bychom žili o pár staletí dříve, tak by mě jako čarodějnici skutečně upálili, stačilo by, aby to někdo této skupině navrh a jako na hromosvodu si na mě tak vybili své frustrace z čehokoliv. A kdo ví, co bude příště, pokud policie po tomto incidentu nic neudělá. Člověk, který je přece spokojen se svým vlastním životem a sám se sebou, necítí obvykle zášť vůči někomu, kdo mu nic neudělal.
Tápeme marně v mlze po nějakém hmatatelném konkrétním legitimním důvodu, pro který si zasloužíme vyhrožování a fyzické bití. Je zvláštní, že i lidé, kteří chodí do kostela, se takto chovají a hanebně se zpronevěřují křesťanským hodnotám a zastupují ostatní občany. Jenže i mafiáni v Itálii či Rusku chodí do kostela, dokonce na něho přispívají, a nemusí to znamenat vůbec nic. Celá výše popsaná věc (snaha vystrnadit Neila pryč, bránit přivolání policie) se nám zdála být rámcově předem jaksi nastavená, koordinovaná a naplánovaná. Je to ale jenom náš názor. Kdo je zodpovědný za předem rizikovou situaci, že v jedné místnosti se sešli 2 lidi a skupina o 30ti či více předem nepřátelsky nastavených lidí? Snad je to revanč za to, že jsme si vůbec dovolili vyzvat pana starostu k rezignaci? Položit hrstků legitimních dotazů, žádostí a výzev? Či jde další pokus o zastrašení?
Zdá se, že pod povrchem všech opravených chodníků, tenkých fasád, úsměvů, dotací, dotací a zase dotací a ocenění, zkrátka pod tenkým, křehkým a tajícím ledem se schovává poněkud šikanózní systém vybudovaný a chráněný osobami, kterým je bližší košile nežli kabát. Jeden soused nám řekl svůj názor, a sice, že všichni ti slušní, co v zastupitelstvu kdy byli, z něho odešli. A jeden z nich nám řekl, že má informace, ale neví, co má s nimi dělat.
—————————————————————————————————————————————————-
*Kvalifikovaná žádost, je žádost občana dle Zákona o obcích, paragraf 16, odstavec 2, písmeno f), aby jistá záležitost byla probrána jako samostatný bod na zasedání zastupitelstva. Tuto žádost si musí občan nechat podepsat 0,5 % občany obce, což ve zdejší obci dělá tak 2 duše. Pokud je podepsaná 0,5 % občanů obce, stává se z jednoduché žádosti (kterou nemá zastupitelstvo povinnost schvalovat jako bod programu schůze) žádostí “kvalifikovanou” – tuto zastupitelstvo obce prostě musí schválit jako bod jednání a musí se jí věcně zabývat vždy. Co to znamená “věcně zabývat” však zákon blíže úplně nespecifikuje, bohužel to může znamenat, že se tím nebude prostě zabývat třeba vůbec – jenom řekne, že jí “bere na vědomí” a celá věc je hladce smetena se stolu. Takto tomu bylo učebnicově třeba u této žádosti, jejímž obsahem vedení obce odmítá být konfrontováno, nebo u loňské výzvy k rezignaci pana místostarosty,který jen prohlásil, že “zlu je třeba odporovat.” Celou dobu se jeho radou snažíme řídit.