Tentokráte se ho zúčastnil jenom Neil, který většinu schůze zachytil, nevím zda by mu vůbec dali slovo k tomu, aby aspoň oznámil, že nahrává, takový je jednací řád, že kdo není zastupitel, dostane slovo až nakonec- snažil se dát diktafón na stůl, aby ho aspoň viděli. Některým se to, jak je patrno z nahrávky, nelíbilo (jeden arogantní hlas tam říká, že “nechceme”), ale mají smůlu, musejí si zvykat – jednání je skutečně veřejné a o zákonech jsem psala již minule. Nahrávku navíc používám tím nejslušnějším možným zpusobem -v plném znění dávám k dispozici, a to pouze zde.
Poznámka k novince v Mladočově: Jsem ráda, že se opravil plot a sloupky okolo Louže v Mladočově. Voda a vše potřebné k hašení požáru je velmi důležité, ale bezpečnost dětí a opilých také. Občas mě jen znepokojují technické služby, které používají s největší pravděpodobností chemický herbicid Round-up na veřejná prostranství. Obávám se, že tyto látky kontaminují pudu (hlavne po deštích) a poté se dostávají do vodních toků, snad ne do Mladočovské studni za Louži, která je uvedena v Národním registru studánek. Kolik litrů ročně Round-upu se v naši obci asi spotřebuje? A co tomu říkají “ekologové”, kteří potřebují kanalizaci?
Plot okolo Louže je již praven.
Mladočovská studna
Na stránkách obce se objevily zápisy o usnesení Zastupitelstva obce Poříčí u L. z let 201O až 2012.(http://www.obecporici.cz/5-usneseni/) a za 7 let jich tedy asi bude dohromady za celých deset let dozadu. Nyní již k zářiovému zasedání zastupitelstva. Z nahrávky jsou patrné tyto body:
1. Revitalizace zeleně na základě smlouvy s Garden Servis (pro mě trochu kontroverzní téma ve smyslu venkovská či přírodní zeleň versus urbanisticka zeleň)
2. Oprava komunikace (dolní část Poříčí)…cesty mají být v pořádku k danému účelu (celkem neutralní téma)
3. Žádost o dotace na r. 2015 jménem Mikroregionu Litomyšlsko a Desinka. ( V podstatě smyslem těchto regionů není ani nic jiného než “rozvoj” a možnosti získávat na něho finance. Upravovat se má dajně prostor čekárny v Zrnětíně a nějaký chodníček. Nevím, kolik lidí jezdí autem a kolik jich uvítá úpravu a za kolik a zda by si ji platili z vlastní kapsy přimo, ne nepřímo přes své daně).
4. Pan Pepa Voral by si přál odkoupit pozemek (prodají mu, co se dá, podrobnosti viz nahrávka)
5. Biokompostéry (další euronesmysl – kdyby lidé nemuseli ze svého platu platit tak velké daně a zůstaly by v jejich kapsách, sami by si rozhodli, za co je chtějí utratit (zda za plastový kompostér, který si ale někdo třeba ztluče sám z prken či palet), nebylo by třeba žádat o dotace, jejich přerozdělovače a složitě hlídat peníze, aby se za kompostéry mohlo pohotově zaplatit, starostové by nemuseli hlídat své “ovečky”, ať si je pořídí, jinak by se dotace nesypaly – někdo tam utrousil poznámku, že do Mladočova by je dal….(nevím, co tím myslel?). Nejspíš šlo o nějakou prázdnou uštěpačnou poznámku.
6. Dotování dojíždění dětí do MŠ v Desné (nejde ani tak jen o jízdné, jako především dotování dozoru nad nimi, třeba aby jim svezení nenabídl někdo cizí či příbuzný, koho rodiče neposlali. A je také pravda, že vlastní mateřská školka či pár stupňů školy základní by stála obec jistě více než příspěvek na bezpečné pravidelné či sporadické dojíždění dětí do MŠ a zpět.) Jsem pro příspěvěk, ale současně dodávám:
Dotování všeho možného je dnes samozřejmostí a dokonce, jak jsem zaslechla na nahrávce, se to moc nezdá ani panu Pavlovi Boštíkovi, který má s dotacemi jistě větší zkušenosti než kdokoliv z nás, a to už je tedy co říci. Sama zde nemám nic proti ničemu, protože problém vidím v celém systému EU a její hře na dotace. Citovala bych jen pár vět z knihy Jak vystoupit z Evropské unie:
“Vláda v ČR kontroluje téměř každičký aspekt našeho života: dotuje průmyslovou výrobu, turistiku, film, export, import, školky i počítačové kurzy – prakticky všechno. Vyplácí rodičovské příspěvky i příspěvky na péči o staré. Mnozí lidé pak žijí v iluzi, že mají tyto služby “zdarma”. Platíme to samozřejmě my, jen oklikou, a tudíž v konečném důsledku dráž. Daně jsou obrovské. běžný zaměstnanec odvwde státu na různých daních a povinných odvodech přes polovinu své mzdy.Prostor pro dobrovolnost a pravou dobročinnost se zužuje. Při takto vysokých daních a bezpočtu dotačních programů už téměř každému připadá nesmyslné, aby si sám bez dotací na sport platil plný náklad sportovního oddílu svých dětí nebo se bez příspěvku na péči postaral o vlastní rodiče, nemluvě o klesající ochotě bez dotací organizovat výstavy, koncerty, přednášky a pečovat o památky.
“Proč bych měl přispět? Nač platím státu tak velké daně? Požádejte si o dotaci!” pomyslí si mnohý daňový poplatník. Je to pochopitelný postoj v současném přerozdělovacích systému. Samozřejmě, že by si lidé tyto užitečné věci rádi platili bez státu . kdyby jim stát nebral půl výplaty na daních.”
7. Firma P+R Press Svitavy nabídla, že udělá obci prezentační krátké video obce za “úžasnou” cenu 3980,- Jde o úžasnou cenu, ale určitě ne pro obec. Za tu cenu by jim naše obec mohla koupit stativ, já už bych měla novou čočku do kamery.Video shot Trstenice jsme shlédli a moc profesionálně nevypadá: roztřesená kamera, chudákovi panu starostovi nepomohli tím, že by ho nafilmovali z takového úhlu, aby nebylo vidět, že neumí dát pár vět z hlavy dohromady a musí to číst z monitoru, kameru nepřizpusobili tak, aby se na neho nedívala “z výšky”, zaostření na betonovou zeď domu,….k tomu nevkusné grafické zelené čmaranice v pozadí za pohlednicemi obce. V dnešní době je mnoho amaterských filmařů, kteří by jistě svedli něco takového natočit. Stačí pár fotek, krátký záznam kamery při vjíždění do vsi, zaostření na nějakou budovu či strom, pár slov z turistického průvodce, vybrat nevtíravou hudbu a je to. Pokud bychom chtěli něco pravdu profesionálního, obec by nejspíš musela hodně připlatit.
8. Jiné: Pomník
Měla bych ještě jednu vážnou poznámku. Týká se pomníku, který má být údajně Památníkem obětem totalitních režimů 20. století, žadný památník totiž na rozdíl od jiných obcí ještě nemáme.
Tato myšlenka údajně již padla na předminulé schuzce z iniciativy pana Pavla Boštíka a měla dva body:
a) Šutr už máme
B) Nechť zastupitelé popřemýšlejí, co by mohlo být napsáno na desce
Hop….uplynulo čtvrt roku a opět je “památník” jako téma na stole. Tentokráte po dumání nad tím, co by mělo být napsáno na desce, ani památky (nikdo ze zastupitelu se nad tím nezamýšlel, přece stačí něco jednoduchého…), pánové stavitelé a technokraté již řeší technickou stránku věci -kde přesně nainstalovat kámen, jak ho zabezpečit atd. Nepochybně tomu rozumi. Myšlenka, která tomu všemu ale má předcházet, se mi poněkud vytratila. Důležité je ale přece všechno! Ne nejdříve cosi postavit a pak vymýšlet, co chtěl básník říci. To proto tam Neil zvedal ruku, aby se zeptal – a co ten nápis? (ale víceméně ho měli za blbce)
Není tak úplně pravda, že by zdejší občané vůbec nepomysleli na oběti II. světové války a nebyli vděční za její konec, jak o tom svědčí například tento kříž, který se nachází v katastru Poříčí u Litomyšle – stačí jít polní cestou okolo střediska zemědělského družstva a pak se dát druhou stezkou doleva. U několika modřínů tam stojí tento kříž – pravda, není ostentativně umístěn uprostřed vesnice, ale na poklidném místě.
Co myslí pan Boštík slovním spojením “oběti totalitních režimů”? U nás se spíš říká: oběti 1. a 2. světové války, nacistické okupace, fašismu, nacismu, komunismu, o totalitě se hovoří ale především v souvislosti s dobou vlády jedné strany od února 1948 až po Listopad 1989. Totalita zasáhla i životy zdejších obyvatel, ale nevím nic o tom, že by zde byla nějaká “oběť”, která přišla o život. A tak tedy stavět Pomník s tak širokým názvem, jako je “obětem totalitních režimů 20. století” v tak malé obci (která nemá ani 1 tisíc obyvatel a především ani 1 trest smrti skutečně vykonanou popravou), je poněkud přemrštěný megalomanský ambiciózní projekt, a pokud dojde k jeho realizaci a bude takto nazván, tak půjde skutečně o raritu, kterou se ostatním obcím naše obec nejen vyrovná, ale kterou skutečně všechny obce překoná.
Debatovalo se o tom, zda obec dá pár tisíc korun rodičům na dojíždění dětí do MŠ, ale na zasedání nepadlo ani slovo, kolik bude celá akce s nainstalováním kamene stát. (Jeřáb atd. Však ať to stojí, co to stojí? Na to se peníze vždycky najdou.)
Chceme-li vzdávat důstojný hold mrtvým, můžeme začít těmi, kteří zemřeli přirozenější smrtí (nanejvýš byli obětmi nemocí, nehod apod.), a sice postarat se o to, aby zdejší hřbitov v Mladočově byl skutečně důstojným pietním místem posledního odpočinku v pokoji, a tím plnil svou úlohu. Zatím tomu tak určitě není – nápor dětí na táboře je čím dál intenzivnější (při kapacitě 180-200 dětí není ani divu), tábor je totiž přímo za hřbitovní zdí. Duše nebožtíku tam musejí poletovat nad hřbitovem, kde mír zatím ješte nenašly…
Tábor začína hned za hřbitovní zdí
Možná měl pan Boštík rovnou navrhnout, že by se měl postavit památník jeho otci písmákovi – tam by byla koncepce jasná – režim ho poznamenal (ale koho ne?), i když vyloženě životem jako oběť nezaplatil.
To, že Poříčí nemá památník obětem 1. světové války se píše i na stránkách fary a dokonce tam jsou i fotky památníků v okolních obcí. Skoro to vypadá, jako by autorem článku byl někdo z našeho zastupitelstva a dostalo se mu požehnání ke stavbě nového pamatníku.
Poklidné místo…, az na to, co se děje hned za hřbitovní zdí – duše nebožtíku museji poletovat nad hřbitovem, kde mír zatím ješte nenašly…
Na závěr pan Pavel Boštík pozval své kolegy zastupitelé na večeři k Pepovi na Ranč u příležitosti svých kulatých narozenin, které měl 11. 8. 2014 (http://www.detail.cz/osoba/pavel-bostik/9cz_BQSZJFM/).